Horké letní dny se blíží a nastává čas přemýšlení nad koupí bazénu. V tomto článku bych vás chtěl upozornit, na co všechno byste měli brát zřetel při koupi bazénu a hlavně co všechno byste si k objednávce měli přibalit. Před výběrem je nutné zvážit, jak často se bude bazén využívat, kolika osobami resp. kolik času můžete (chcete) věnovat čištění a údržbě bazénu. Od těchto věcí se odvíjí výběr velikosti bazénu a hlavně výběr vhodné filtrace. Na trhu máte aktuálně k dispozici bazény bez filtrace, bazény s kartušovou nebo pískovou filtrací.

Rozdíl mezi pískovou a kartušovou filtrací je v samotném mechanismu čištění a hlavně ve výkonu a preciznosti čištění. Písková filtrace používá k zachycení nečistot křemičitý písek a zachytí většinu nečistot. Čerpadla v pískové filtraci mají zpravidla větší výkon, a proto je k nim možné připojit např. solární ohřev, čímž zvyšujete komfort koupání a šetříte elektrickou energii. Kvalitní písková filtrace vám pomáhá také udržet správnou hodnotu pH ve vodě čímž se snižuje spotřeba bazénové chemie. Kartušová filtrace používá k filtrování tzn. kartušovou filtrační vložku (válec vrstveného papíru). U tohoto typu filtru je třeba věnovat více pozornosti právě filtrační vložce, kterou je třeba zpravidla častěji čistit a vyměňovat. Samozřejmě není nutné dělat hned paniku. S kartušovou filtrací si také pohodlně vystačíte hlavně u menších nadzemních bazénů, snažím se jen uvést hlavní rozdíly.

Kromě filtrace je třeba brát v úvahu umístění bazénu. Pokud nemáte vhodně upravené místo pro bazén je nutné použít speciální bazénové podložky. Nejde o žádnou velkou investici, ale rozhodně ji oceníte. Pokud se v okolí bazénu nacházejí nějaké stromy nebo keře, oceníte také krycí plachty nebo solární plachty, které zároveň i ohřívají vodu.

Desítky tipů jak se starat o bazén a vodu v bazénu, to vše v magazínu na Top-bazeny.cz

Štíhlé, elegantní dámy nakoukající zpoza oken s něžnou graciózností. Orchidej – dnes již nedílná součást nejedno domácnosti. Orchidej paří mezi opravdové královny mezi květinami. Na Zemi roste více než 25 000 druhů orchidejí nadchýnajících svou krásou a rozmanitostí. Kolik květin rostlin jedné čeledi může být tak odlišných než je tomu u orchidejí? Některé druhy orchidejí mají květiny ve velikosti komára, jiné naopak velikostí konkurují kuchyňským talířům.

Orchideje jsou obecně mylně považovány za tropické rostliny. Rozpětí výskytu této čeledi je tak široký, že celkově zasahuje ze severu od Grónska a Aljašky až po Ohnivou zem na jižní polokouli. Na to je třeba při pěstování orchideje často myslet – každá orchidej vyžaduje jiné klimatické podmínky. Některým je lepší ve skleníku, jiným druhům se daří nejvíce na okenním parapetu.

Při pěstování orchideje je nutno vědět pár důležitých věcí. Orchideje potřebují čerstvý vzduch, ale nesnášejí silný průvan, hlavně při nižších teplotách kolem nuly.

Dalším velmi důležitým faktorem při pěstování orchidejí je druh zeminy. Téměř žádná orchidej se nesmí pěstovat v klasické květinové zemi, protože ta orchidej během několika týdnů zcela udusí. Pro pěstování orchidejí jsou určeny speciální orchideje substráty.

Další velmi rozšířenou, ale neopodstatněnou fámou je, že orchidej musí být stále ve vlhku. Opak je však pravdou! Většina orchidejí může být zalita až poté, co její půda zcela vyschne. Přemokření půdy vede k neodvratnému úhynu rostliny!

A nakonec posledným uvedeným faktorem bude světlo. Prakticky platí, že čím tučnější a tvrdší listy, tím je daná orchidej méně citlivá na světlo. Např. u nás jeden z nejrozšířenějších druhů orchideje, Phalaenopsis, se skvrnitými listy je méně citlivý na vyšší teploty a přímé světlo než orchidej s čistě zelenými listy.

Pěstování orchidejí není obtížné, ale je nezbytné dodržovat jistá pravidla. Nutno je vědět, co konkrétní orchidej přesně potřebuje. Existuje spousta knih o pěstování orchidejí, ve kterých užitečné rady a triky najdete. A hlavně, živá orchidej se tak nestane jen smutnou vzpomínkou z pultů květinářství.

Lesnické ploty mají vysokou pevnost v tahu slouží jako efektivní oplocení stavebních prostor, zemědělských objektů, pastvin a lesních ploch. Vlastnosti plotu poskytují dostatečnou flexibilitu, která umožňuje spolehlivě kopírovat terén. Lesnické ploty se používají k ohrazení dálnice.

Pletivo vyžaduje minimální údržbu po celou dobu životnosti. Pletivo tvoří dva systémy pozinkovaných drátů, které zaručují vynikající odolnost proti korozi.

Lesnické ploty jsou k dispozici také v tmavém provedení. Tmavá barva není tak výrazná oproti pozinkované barvě. Z dálky se tmavý plot stává téměř neviditelný.

V nabídce máme široký výběr různých velikostí lesnických plotů od 115 cm do 200 cm. Vzdálenost mezi horizontálními dráty jsou odstupňovány – menší jsou ve spodní části, větší v horní části.

Lesnické ploty jsou ideálním oplocením pro velké plochy.

Zimní období je časem zdánlivého klidu. Příroda spí pod sněhovou pokrývkou, ale orchideje se v teple našeho domova mají čile ke světu. Víte, jak v chladné části roku postupovat při pěstování teplomilných orchidejí a na co dát pozor?

V případě, že se o orchideje, které pěstujeme, dobře staráme, budou nás přes zimu těšit bohatým kvetením.

Fotografujeme je, v literatuře i na internetu o nich hledáme nové informace. Současně je ale třeba pečlivě sledovat podmínky, v jakých orchideje pěstujeme. Shrňme si ty nejdůležitější.
Teplomilné orchideje: nejběžnější na vašem parapetu

Do této oblíbené skupiny rostlin patří především Phalaenopsis, teplomilní příslušníci rodu Dendrobium (dendrophaly jsou vedle phalů v domácnostech nejčastěji pěstovanými orchidejemi), Paphiopedilum, Oncidium a také všechny vandovité orchideje.
Buď světlo! Jak vyzrát na krátké dny a málo slunce

Limitujícím faktorem prospívání našich orchidejí v zimním období je světlo. Zatímco ostatní podmínky, jako je výživa, zálivka či teplota, jsme schopni vlastními silami as minimálním úsilím upravit, větru, dešti a ani slunci zatím poručit neumíme.

Většině orchidejí postačí vhodné místo. Umístěte je co nejblíže k oknu, na okenní parapet, a odstraňte vše, co brání slunečním paprskům v cestě. Vytáhněte žaluzie, rozhrňte záclony. Důležitá je také orientace okna: čím déle na rostliny svítí slunce, tím lépe.

Vyšší potřebu světla mají především Vandy a Oncidia. V zimním období jim můžete také přisvěcovat. Rozsvítit lustr v pokoji ale nestačí! Ideální je použít speciální biozářivku a umístit ji v dostatečné blízkosti rostliny. (Velký výběr osvětlení pro rostliny nabízejí internetové GrowShopy.)

Aby byl efekt viditelný, musí být světlo dostatečně intenzivní a je třeba svítit během delšího časového intervalu (ideálně po dobu 10-12 hodin denně). Nezapomeňme tedy ani na ekonomickou stránku věci: pořizovací cena osvětlovacího zařízení a platba za spotřebu elektrické energie se na rodinném rozpočtu určitě projeví.
Teplota? Nenechte je nachladit!

Zimní péče o teplomilné orchideje se v průběhu roku nijak zvláště nemění. Tyto rostlinky nevyžadují žádné období klidu, není třeba je přisušovat ani snižovat okolní teplotu. Podrobné informace k jejich pěstování naleznete v prvních dílech našeho orchidejového seriálu.

I když rostliny pěstujete v běžných podmínkách vašeho bytu, nepodceňujte správné nastavení teploty. Optimum se pohybuje kolem 20 stupňů Celsia, ani v noci by teplota neměla klesnout příliš hluboko pod 18 stupňů. Zálivku i případné zamlžování provádějte vždy ráno: než nastane noční ochlazení, rostlina musí uschnout!

Zimní hnojení: jiné složení, nižší dávky
Přísun živin v tomto období není vhodný pro každý exemplář, chápejte jej jako jakýsi nadstandard. Vynecháte-li zimní výživu úplně, pravděpodobně se vůbec nic nestane. Proč tedy hnojit? Podívejme se na náš Phalaenopsis: ani v zimním období se jeho růst nezastaví. Vitální rostlině zřetelně přirůstají kořeny i listy a tvoří se nové květní stvoly. Takové úsilí si přece kapku výživy zaslouží!

Zimní lehké hnojení ale lze doporučit jen u zdravých rostlin, které jsou umístěny na stanovišti s výbornými světelnými podmínkami a jsou zalévány celoročně dešťovou nebo demi vodou. Výživu aplikujeme za účelem udržení kondice a bohatého kvetení orchideje, nikdy ne kvůli nárůstu zelené hmoty. Proto je velmi důležité dbát na složení hnojiva.

Pro zimní výživu zvolte výhradně hnojivo s výrazně sníženým podílem dusíku (N) ve prospěch fosforu (P) a draslíku (K). Například hnojivo Substral Orchideen má poměr NPK 4,0%: 4,5%: 8,0%, hnojivo Plagron Alga Bloom dokonce 1,5%: 13,0%: 14,0%.

Jinou zajímavou možností, jak podpořit zimní kondici teplomilných orchidejí, je použití podpůrných prostředků, jako je Orchimix či listová výživa. Dávkování všech výživových prostředků by se ale mělo v tomto období držet vždy u spodní hranice doporučené dávky a hnojivá zálivka by se měla střídat alespoň s jednou zálivkou čistou vodou.
Teplomilné orchideje, které byste v zimě hnojit neměli

Patří sem především rostliny, které jsou v rekonvalescenci. Vašim marodům v tomto období nejlépe prospěje čistá dešťová voda. Ne každý pěstitel je ochoten rozpouštět sněhové závěje doma ve vaně, ale je to skutečně to nejlepší, co můžete jakékoli své orchideje na zotavení nabídnout.

Hnojit byste neměli ani orchideje, které celoročně zaléváte městskou vodou obvyklé kvality. Podrobnosti k tomuto tématu naleznete v článku, věnovanému zálivce a hnojení orchidejí. Takové rostliny totiž zimní zastavení přísunu solí, obsažených v hnojivu, velmi uvítají.

Několikaměsíční zálivka čistou vodou pomůže propláchnutí substrátu a rostlina se osvěží.

V zimních měsících nastává vhodná doba pro rozhodnutí, které rostliny letos vysadíte. Budou mezi nimi i bylinky? Pokud ano, připomeňte si, jak z nich připravit léčebné, očistné či relaxační kúry a kdy je sbírat.

Měsíc leden končí a v těch nadcházejících přijde na řadu výsev semínek různých bylinkových druhů. Pokud plánujete sbírat i některé byliny z volné přírody, pamatujte na základní pravidlo.

Sbírejte jen to, co znáte!
Přestože divoce rostoucí rostliny obsahují dostatečné množství účinných látek, pokud se v nich zcela neorientujete, je lepší, když se alespoň z počátku zaměříte jen na druhy, které si sami vypěstujete na vlastní zahradě. Nehrozí tak totiž riziko, že určitý druh omylem zaměníte za jiný, a místo léčby vašemu organismu v nejlepším případě „jen“ přitížíte.

Jedna rovná se tři
V předpisech, které naleznete na dalších řádcích, můžete používat jak rostliny čerstvé, tak i sušené. Protože ty sušené jsou k dispozici po celý rok, uvádíme právě jejich množství. Platí, že na nálevy, čaje a odvary se jedna čajová lžička sušené rostliny rovná třem čajovým lžičkám čerstvé.

Jak vypadá obvyklá dávka?
Na jednotlivou dávku použijte jednu čajovou lžičku byliny zalitou dvě stě pětadvacet mililitry vody. Pamatujte, že denní dávka nesmí překročit pět lžiček byliny a pět set sedmdesát mililitrů tekutin. Pro malé děti, staré a slabé osoby je třeba snížit obvyklou dávku na polovinu.

A jaká že je tato obvyklá dávka? Dvě stě mililitrů nálevu (pro odvar třetina). Toto množství užívejte třikrát denně před jídlem po dobu jednoho až dvou dnů v případě menších obtíží (například při mírných bolestech v krku), několik dní při rýmě a nachlazení a po několik týdnů při chronických problémech (zácpa, migréna atd.)

V případě dlouhodobějších problémů, kdy se váš stav postupně zlepšuje, snižujte dávku, až ji nebudete potřebovat. I když rostliny nemají vedlejší účinky takové jako syntetická léčiva, ovlivňují i ​​ony funkce orgánů, takže by neměly být užívány, pokud to ne nezbytné.

Příprava nálevu nebo čaje
Pro horký nálev Svařte vodu, počkejte po dobu třiceti sekund a teprve poté rozsypte byliny po povrchu vody. Za občasného míchání je nechte louhovat (nezapomeňte nádobu přikrýt) patnáct minut nebo do vychladnutí, případně můžete nálev nechat stát i přes noc.

Při této metodě upřednostňujeme použít listy a květiny bylin, neboť snadno vyluhují do vody účinné látky. Nálev připravujeme z kvalitní vody, vyhneme se vodě tvrdé s vysokým obsahem vápence, které může rostlinám zabránit, aby plně uvolnily aktivní složky.

Nálev sceďte do šálku. Pít ho můžete vlažný i studený, v případě, že bojujete s rýmou a kašlem i horký. Dochuťte si ho medem či syrovým hnědým cukrem nebo také jinou rostlinou (pokud se její účinek nebije s požadovaným výsledkem), například aloise třílistou, mátou či meduňkou lékařskou.

U některých rostlinných částí s vysoce těkavými látkami se upřednostňuje studený výluh, v tom případě použijte dvojnásobnou dávku bylin, zalijte studenou vodou a nechte odstát osm až dvanáct hodin. Sceďte a vypijte. Nálev si připravujte čerstvý, pokud jej však nevypijete tentýž den, uchovejte jej v chladničce a poté ohřejte v emailové nebo skleněné nádobě.

Příprava odvaru
Dávkování platí stejné jako u čaje či nálevu. Byliny vložte do skleněné nebo emailové nádoby s kvalitní studenou vodou, přiklopte poklicí a pomalu přiveďte k varu. Zmírněte plamen a mírně zvařujte až na polovinu původního objemu (alespoň čtvrt hodiny), poté nechte přikryté stát tři minuty nebo do vychladnutí.

Sceďte, opět můžete dochutit medem nebo hnědým cukrem. Odvar vydrží v lednici tři dny, ale lepší je samozřejmě připravit si každý den čerstvý. Tato metoda se používá na tvrdší části rostlin, to znamená pro kořeny, kůru a semena, která je třeba předem rozmačkat či roztlouci (nejlépe v hmoždíři).

Příprava prášku
Prášek získáme roztlučením nebo rozdrcením (pouze) sušených listů, květů a malých kousků nasekaných z velkých částí rostlin (kůra, kořeny, silné stonky). Při práci nám pomůže hmoždíř a kávomlýnek. Získaný prášek přidáváme do nápojů, polévek a dalších pokrmů, také jej lze uložit do želatinových kapslí, které si zakoupíme v lékárně.

Příprava tinktury
Sto deset gramů práškové nebo dvě stě pětadvacet gramů čerstvé nasekané rostliny vložte do nádoby s těsným víčkem. Přidejte pět set sedmdesát mililitrů alkoholu – musí být minimálně šedesátiprocentní (vhodná je vodka, brandy, nevhodný naopak upravený ethylalkohol nebo chirurgický líh).

Vzniklou směs postavte po dobu čtrnácti dnů na teplé místo a dvakrát denně protřepejte. Potom ji sceďte (doporučuje se přes dvojitý mušelín), vytlačte co nejvíce tekutiny a přelijte do tmavé sklenice se zabroušenou zátkou. Obvyklá dávka je pět až patnáct kapek. Tinkturu můžete brát přímo i přidat do šálku s teplou vodou.